Je interiér laděný do bílo-bílé barevnosti fádní, nudný, nezajímavý nebo naopak zářivý, čistý, noblesní? Tato otázka nemá jednoznačnou odpověď, protože co člověk, to názor. Ale nevěsta celá v bílém také není nezajímavá, spíše naopak…
Abychom zjistili, jak může být ultrabílý interiér, nahlédli jsme „pod pokličku“ architektem ze studia Colombo and Serboli. Matteo Colombo a Andrea Serboli dostali nelehký úkol – zrekonstruovat maličký byt o rozloze 36 m2 při velmi omezeném rozpočtu.
Všeobecný soulad za málo peněz
Klient, francouzský historik umění, kurátor a profesor na Sorbonně, přišel s velmi jasnou představou – přál si jednoduchý otevřený prostor, vybavený pouze několika kousky nábytku, ale s dostatkem místa pro vystavení uměleckých děl, uložení vybraných knih a gramofonových desek.
Byt, nacházející se v centru města, jen pár kroků od pláže, je otevřen pouze do vnitřního nádvoří. Kompenzací za omezené výhledy na ulici či město jsou ticho, klid a světlo. Ideální prostor pro relaxaci a přemýšlení. Pro nízký rozpočet volili Andrea a Matteo jednoduchá a levná řešení, z nichž však vytěžili maximum. Výsledkem je velmi příjemný, harmonický prostor.
Quaderna v kontrastu s bílou
Byt tvoří tři části – koupelna a kuchyň, obývací pokoj a ložnice i poměrně velká terasa o rozloze 11 m2. Sjednocujícím znakem kuchyně a koupelny (a současně jedinou texturou použitou v interiéru) jsou na přání klienta matné bílé dlaždice o rozměrech 3 × 3 cm, vytvářející síťovou mřížku jako odkaz na legendární sérii Quaderna od ateliéru Superstudio 1970. Kuchyni a koupelnu posuvnými dveřmi s dlaždicovým rastrem oddělit od další části bytu.
Ve velké místnosti se navzájem nenásilně prolínají ložnice a obývací pokoj. Přispívá k tomu ležérní styl vybavení a také (jak jinak) sjednocující bílá barva. A samozřejmě množství světla, vstupující sem okny az poloviny zasklenou stěnou s průchodem na poměrně velkorysou terasu o rozloze 11 m2, kde také převládá bílá barva a opticky tak spojuje exteriér s interiérem.
